Šajeni, Čejeni nebo Tsitsistas?
Hovoří-li Šajeni vlastním jazykem, označují se tsétsėhéstȧhese, ve zjednodušeném zápisu Tsitsistas. Tak jako etnonyma mnoha jiných národů má jméno, jímž se Šajeni označují, historický původ a jeho význam je nejasný. Lingvisté uvažují o přibližném výkladu „ti, kdo jsou stejní“ (Fisher et al. 2012; Straus 1978: 5). (Předpokládá se, že podobný význam, „našinci“ či „členové našeho rodu“, má také etnonymum Čechů; viz Původ jména Čech.)
Odkud se však vzaly názvy Šajeni, Čejeni nebo Cheyennové? Jejich prazákladem je Cheyenne, původně francouzský přepis výrazu šahíyena, „malí Kríové“, jímž dakotské skupiny označovaly své sousedy a spojence Šajeny. Tento výklad se zdá mnohem pravděpodobnější než neustále omílané ša-íyena, „červeně (tj. nesrozumitelně) mluvící“ (Parks 2001: 880). Tvar Cheyenne převzala angličtina a mnoho dalších jazyků.
V češtině se pojmenování Šajenů dosud neustálilo. Před více než sto dvaceti lety se setkáváme s tvarem Šejenové (Ottův slovník naučný VI, 1893, s. 870). Později narážíme na podoby Čeyeni a Čeyenové (Loukotka 1931) nebo Cheyennové (Stingl 1966). Václav Šolc (1977, 1982) prosazoval název Čejenové nebo Čejeni. Tento tvar se objevuje také v encyklopediích Josefa Wolfa (1984) a Mnislava Zeleného (1994). Wolf doplňuje ještě tvar Čejníjové. Lingvista Zdeněk Salzmann (1977) navrhl formu Šajeni nebo Šajenové, která mnohem lépe odpovídá zvukové podobě výrazu Cheyenne i původnímu dakotskému šahíyena. Použil ji Dušan Zbavitel v překladu knihy Mé srdce pohřběte u Wounded Knee (1976) a postupně se prosazuje (např. Hubinger, Honzák a Polišenský 1985; Edmondsová a Clarková 2000; Moore 2003; Heřmanský 2004; Hyde 2007). Kateřina Klápšťová (2005: 310) k tomuto problému píše: „Bohužel pravidla české podoby etnických jmen se v některých případech prosazovala velice pomalu, což lze nejlépe demonstrovat na jménu Cheyenne, jehož fonetická podoba je Šajena, v češtině Šajena/Šajenové. V české encyklopedické literatuře je toto jméno však stále chybně uváděno ve formě Čejenové.“
Literatura:
Hubinger, Václav, František Honzák a Jiří Polišenský
1985 Národy celého světa. Mladá fronta, Praha.
Klápšťová, Kateřina
2005 „Vytváření českých podob etnických názvů původních obyvatel Severní Ameriky a naše amerikanistika“. Etnologický časopis Český lid 3(92): 307-314.
Loukotka, Čestmír
1931 Indiáni severoameričtí. Praha.
Salzmann, Zdeněk
1977 „Příspěvek k vytvoření českých podob indiánských jmen“. Naše řeč 55: 250–62.
Stingl, Miloslav
1966 Indiáni bez tomahavků. Svoboda, Praha.
Šolc, Václav
1977 Indiánské historie. Československý spisovatel, Praha.
1982 Indiánskou stezkou. Albatros, Praha.
Wolf, Josef
1984 Abeceda národů: Výkladový slovník kmenů, národností a národů. Horizont, Praha.
Zelený, Mnislav
1994 Indiánská encyklopedie. Albatros, Praha.