25. listopadu 1876

Plukovník Mackenzie napadl vesnici náčelníka Jitřenky

Po Custerově porážce u Little Bighornu následovala vojenská kampaň americké armády, která měla zlomit ozbrojený odpor nepřátelských skupin Lakotů a severních Šajenů a donutit je k návratu do rezervace. Na podzim se většina severních Šajenů (asi 1200 lidí) shromáždila u říčky Red Fork, jednoho z pramenů Prašné řeky, aby zde přezimovali. K nejvlivnějším mužům v táboře patřili náčelníci Jitřenka (Tupý nůž) a Malý kojot (Malý vlk) a vůdce spolku Liščích bojovníků Poslední býk. Brzy ráno 25. listopadu na zimní tábor severních Šajenů zaútočilo 1100 jezdců pod velením plukovníka Ranalda S. Mackenzieho. Třetinu Mackenzieových sil tvořili poníjští, šošonští, lakotští a arapažští zvědové, k nimž se připojilo také devět Šajenů. Válečníci až do soumraku úspěšně kryli útěk žen a dětí. V noci se Šajeni rozptýlili do malých skupin a za třicetistupňového mrazu prchali na sever k řece Tongue River. Podle Mackenzieho hlášení padlo 6 vojáků a 25 indiánů, mezi nimi předák spolku Parohových škrabek Nos rozseknutý Vraním indiánem. Šajenům se podařilo zachránit čtyři posvátné šípy, posvátnou bizoní čapku a posvátné kopí s obručí, které patřilo šamanovi Javorovému stromu. Vojáci ale spálili 173 týpí, mnohá z nich malovaná, včetně týpí posvátné bizoní čapky. V plamenech skončily posvátné kukuřičné klasy, většina severošajenských malovaných štítů, plášťů, skalpových košil, parfleší a dalších předmětů, které by dnes měly nedozírnou vědeckou hodnotu.
 
 
 
 
 
 
 
 
bojiště s památníkem vztyčeným roku 1948                      šajenská kresba zachycující útok z 25. listopadu 1876