Po roce 1871 dramaticky vzrostla poptávka po bizoních kůžích. V letech 1872 až 1874 zabili profesionální lovci bizonů odhadem 7,5 milionu těchto zvířat. Administrativa Spojených států proti masovému vybíjení, které ohrožovalo nejen existenci druhu, ale také ekonomickou základnu indiánů z Velkých planin, nijak nezakročila. Přispívalo to k nespokojenosti s životem v rezervacích a k radikalizaci jižních Šajenů, Arapahů. Komančů a Kajovů. Náčelníci usilující o mírové soužití s bílými ztráceli kontrolu nad situací. Od jara 1874 docházelo ke konfliktům s bílým obyvatelstvem a většina jižních Šajenů opustila rezervaci. Mezi Šajeny byli nejaktivnější členové válečnického spolku lukových tětiv vedení Posvátnou vodou a psí muži Šedého vousu. K nejznámější srážce došlo 27. června 1874. Asi 250 až 300 komančských a šajenských válečníků a několik Kajovů a Arapahů napadlo tábor lovců bizonů u Adobe Walls v severním Texasu. Setkali se však se zuřivým odporem a museli se stáhnout. Padlo šest Šajenů a tři Komančové. Vzpouru se podařilo zcela potlačit až na jaře 1875 (Berthrong 1963: 381–405).