25. června 1876

„Porážka Dlouhých vlasů“ neboli bitva u Little Big Hornu

Boj u Little Big Hornu je zdaleka nejznámější bitvou, kterou severoameričtí indiáni svedli, a největší ranou, kterou uštědřili americké armádě. Většinou jsou v této souvislosti zmiňováni pouze Lakotové, ale v údolí Little Big Hornu stálo onu horkou neděli 25. června 1876 také kolem stovky šajenských týpí (600–700 lidí). Oddíl pod velením George A. Custera zaútočil právě na šajenský tábor. Šajeni říkali Custerovi Tsėhe’ė­sta’é­he, Dlouhé vlasy, a měli s ním nevyřízené účty už od masakru u Washity.
     V pátek 3. prosince 1875 nařídil ministr vnitra USA, že se „tlupa Sedícího býka a další Siouxové mimo rezervaci“ (Šajeni „drobnohledu“ americké administrativy unikli) musejí do 31. ledna 1876 hlásit ve svých rezervačních správách, jinak na ně bude pohlíženo jako na nepřátele. Šajenům mimo rezervaci se tato zpráva sice donesla, ale šířily se zvěsti, že rezervační správci odebírají indiánům pušky a koně. To bylo pro Šajeny nepřijatelné, proto zůstali v kraji kolem Prašné řeky.
     Na jaře 1876 se v oblasti Prašné řeky volně pohybovalo několik tisíc Lakotů a Šajenů. V sobotu 17. června svedli bitvu s jednotkami generála Crooka. Potom Šajeni vedli své spojence na jih. Po několika dnech sestoupili do údolí říčky Little Big Horn. Na šest nocí se utábořili na východním břehu, poblíž ústí Reno Creeku. Náčelníci původně zamýšleli přesunout se proti proudu, ale zvědové hlásili na západním břehu početná stáda vidlorohů. Tábory se tedy přesunovaly k ústí Little Big Hornu. V sobotu 24. června vyrostlo na západním břehu těsně vedle sebe šest velkých vesnic. Hunkpapové tábořili na jižním okraji. Na severním okraji stála stovka šajenských týpí, většinou lidé náčelníků Starého medvěda, Černého orla a Javorového stromu.
     Následující den dopoledne zaútočili na hunkpapský tábor muži majora Rena, ale byli odraženi. Krátce nato se na stráni nad šajenským táborem objevil Custerův oddíl. Lakotští a šajenští válečníci je odrazili, obklíčili a všechny pobili. Po boji bylo hodně padlých vojáků zohaveno. Dvě jižní Šajenky poznaly Custerovu mrtvolu. Vytáhly šídla a propíchly mrtvému ušní bubínky, aby příště lépe slyšel slova šajenských předáků. Strážce posvátných šípů Kamenné čelo totiž o sedm let dříve Custera varoval, že pokud ještě někdy pozvedne proti Šajenům zbraň, zbude z něj jen prach.
     V boji u říčky Little Big Horn padlo šest Šajenů (Hlučně kráčející, Černý medvěd neboli Sevřená pěst, náčelník Chromý bílý muž, Ohnutá ruka, Skobovitý nos a Malý větrný vír). Rozříznuté břicho zemřel později na následky zranění. Dále padlo sedm Hunkpapů, čtyři Itazipčové, tři Mnikonžuové, dva Oglalové a asi sedm nebo osm dalších mužů z řad Bruléů, Sihasapů a Santíů (viz Tadič 2008).
 
 
 
 
Pomníčky, které před několika lety Šajeni vztyčili svým padlým Ohnuté ruce a Sevřené pěsti na bojišti u Little Big Hornu.
foto Inyan, upraveno