Zápis šajenštiny

Začátek seriózního lingvistického výzkumu šajenštiny je spojen se jménem mennonitského misionáře švýcar­ského původu Rodolpha Charlese Pettera, který v roce 1915 publikoval první velký lexikon šajenštiny. Z Petterem vypracované ortografie vychází i moderní zápis šajenštiny.
     Mluvčí šajenštiny dnes zapisují svůj jazyk podle různých standardů, často pouze foneticky a velmi zjednodu­šeně. Mezi oklahomskými Šajeny je rozšířený spřežkový zá­pis Lenory Hartové-Hollimanové (Gigliová 1994; Little Coyoteová a Gigliová 1997). Severošajenská kmenová rada ve spolupráci s kmenovou školou Chief Dull Knife College prosazuje fonologický, diakritický zápis, který získal svou definitivní podobu na počátku 70. let. Tento standard využívá pouhých 13 písmen a znak pro ráz. Jeví se jako nejpřehlednější a nejpřesněji zachycu­jící fonetické zvláštnosti šajenštiny. Začíná se stále více používat i v jihošajenských jazykových projektech. Tento systém zápisu šajenštiny využívají také naše internetové stránky (viz pravidla výslovnosti).
 

Srovnání systémů zápisu šajenštiny:

  Petter (1915) Grinnell (1923) Hartová-Hollimanová severošaj. standard
medvěd   nàko   nāh’kū   na ko   náhkȯhe
vrána   hokoxc   ōk ŭk’ ĭ   o go gi   ókohke
chřestýš   šešenovoz   shĭ shĭn o wŭts   sshi no vo zi   šé’šenovȯtse
slunce   ešehe   ĭ ’shĭ   i sshi i   éše’he