17. března 1876

Šajenská vesnice u Prašné řeky se úspěšně brání útoku plk. Reynoldse

V únoru 1876 se některé severošajenské skupiny, vedené náčelníky Starým medvědem, Černým orlem a Javorovým stromem, utábořily na západním břehu Prašné řeky, 70 nebo 80 kilometrů nad soutokem s Malou Prašnou řekou. Na konci února se k táboru připojil vůdce severošajenských Liščích bojovníků Poslední býk se svou rodinou. Přinesli zprávy o blížících se vojácích, ale nikdo jim nevěřil. Na delší návštěvu se zde zastavil také vůdce šajenské náčelnické rady Malý kojot. V polovině března už měl tábor téměř 350 obyvatel. V těsném sousedství Šajenů stálo několik oglalských týpí náčelníka Psa. Za svítání 17. března Šajeny a Oglaly napadlo šest jízdních rot plukovníka Reynoldse v počtu 600 až 700 mužů. Vojákům se sice podařilo indiány zaskočit a odříznout je od stáda koní, takže museli prchat pěšky, ale žádné větší ztráty nezpůsobili. Asi 150 bojeschopných mužů úspěšně krylo ústup žen, dětí a starců. Padl pouze jeden oglalský válečník a Šajen jménem Orlí náčelník. Šajeni Medvěd na hřebeni, Dva měsíce a Dřevěná noha přemohli jednoho z kavaleristů, Zaprášená tvář zastřelil bílého důstojníka. Šajeni věřili, že je ochránila moc posvátného náčelnického vaku Malého kojota a posvátného kopí s obručemi slepého šamana Javorového stromu. Druhou noc zvědové odvedli vojákům část ztracených koní. Hladoví, promrzlí a z větší části opěšalí Šajeni a Oglalové hledali čtyři dny tábor náčelníka Šíleného koně, kde jim poskytli přístřeší a jídlo. Tento střet americká armáda chybně vyhodnotila jako útok na vesnici Šíleného koně (Powell 1981: 934–49).