9. ledna 1879

Útěk severních Šajenů z Fort Robinsonu

V polovině října 1878 necelé tři stovky severních Šajenů, kteří prchali z Oklahomy na své území kolem Prašné řeky, dorazily do Nebrasky. Ti silnější, 53 mužů, 43 žen a 38 dětí, mířili pod vedením náčelníka Malého kojota dále na sever, přezimovali na úpatí Černých hor, na jaře se vzdali poručíku Clarkovi u řeky Yellowstone a usadili se v okolí pevnosti Fort Keogh. 149 Šajenů, většinou ženy, děti, staří lidé a zranění, se pod vedením náčelníka Jitřenky vydalo směrem k oglalské a bruléské rezervaci. 23. října je zajali vojáci a ubytovali v roubené ubikaci ve Fort Robinsonu. Po celou dobu Šajeni doufali, že budou moci zůstat na severu, v lakotské rezervaci. 3. ledna 1879 vzkázalo ministerstvo války veliteli zdejší posádky kapitánu Wesselsovi, že Šajeni mají být posláni zpět do Oklahomy. Šajeni to odmítli, Wessels jim poskytl pět dnů na rozmyšlenou a mezitím je uvěznil ve srubu. 9. ledna Šajeni potvrdili své odmítavé stanovisko. Byli zamčeni ve srubu a hlídaly je stráže (Grinnell 1915; history.nebraska.gov; Dee Brown, Mé srdce pohřběte u Wounded Knee).
       Pozdě večer zoufalí Šajeni vyrazili okna a prchali na sever. Muži kryli útěk svými luky a několika puškami, které Šajeni rozmontovali a ukryli před vojáky pod ženskými šaty. Vojáci zastřelili během pronásledování 74 Šajenů, ostatní zajali, pouze několika se podařilo zachránit v lakotské rezervaci. K největší tragédii došlo 22. ledna, kdy vojáci narazili na úkryt 32 prchajících Šajenů u Antelope Creeku, 35 mil severozápadně od Fort Robinsonu. Vojáci do jámy tři čtvrtě hodiny pálili, dokud všechny nepobili. Jedna z žen podřízla své dcerce hrdlo, aby nepadla do zajetí, a když ji smrtelně zraněnou jeden z vojáků objevil, plivla mu z posledních sil do tváře (Grinnell 1915; Dee Brown, Mé srdce pohřběte u Wounded Knee; Chief Dull Knife College 2008: 28–30).
       V říjnu 1993 byly ostatky zabitých Šajenů vyzvednuty z masového hrobu u Antelope Creeku a obřadně pohřbeny na území severošajenské rezervace. To bylo mocným impulzem k založení tradice Fort Robinson Break Out Spiritual Run v roce 1999. Kolem stovky šajenských dětí a mladých lidí se 9. ledna v noci každoročně vydává na štafetový běh z rekonstruované ubikace ve Fort Robinsonu, aby o pět dní později vběhli na šajenskou půdu své montanské rezervace. Tento běh je projevem úcty a vzpomínkou na předky, připomínkou slavné šajenské historie a tradic, ale také má posílit rodinné vazby a vztahy mezi generacemi (Chief Dull Knife College 2008: 28–30).