Šajensky v současné době hovoří plynně nejvýše 500 lidí. Dalších několik stovek ji ovládá částečně. Podle některých odborníků (Schle­sier 1994) je šajenština spolu s černonožštinou a vymřelou beotučtinou z New Foundlandu algonkinským jazykem, který se nejvíce vzdálil pů­vodní proto-al­gon­kin­šti­ně. Typologicky jde o jazyk polysyntetický, aglutinující a tonální. Ša­jen­ština využívá omezený počet fonémů. Nezná např. b, d, l, r, u nebo z. Samohlásky se vyslo­vují čtyřmi různými tóny. Některé samohlásky jsou ne­znělé.

     Předpokládá se, že šajenština má až 40 různých způsobů tvoření plurálu. Podstatná jména jsou životná a neži­votná. Šajenština za­řazuje mezi životná podstatná jména kromě osob a zvířat také nebeská tělesa, duchy, stromy nebo předměty a tělesné části s náboženskými kvalitami. Mnohá podstatná jména mají zcela odlišný tvar, stojí-li samostatně, nebo jsou-li součástí věty (např. nos: ma’evo, -esé-; voda: mahpe, -óom-). Šajenština nemá pády. U několika podstatných jmen (hlavně příbuzenských termínů) se však objevuje vokativ. Zájmena nerozlišují rod, zato mají exkluzívní a inkluzívní tvary. Páteř šajenské věty tvoří slovesa. Mívají čtyři různé tvary podle to, zda jsou tranzitivní či nikoli a zda se pojí s životným či neživotným podmětem nebo předmětem. Kromě předpon a přípon, které vyjadřují běžné gramatické vztahy (osoba, číslo, čas), se připojují morfémy poskytující podrobnější informaci o vztahu mluvčího k ději, opakování či odložení děje, poloze, směru, rychlosti a druhu pohybu, o veli­kosti podmětu či předmětu, přítomnosti či absenci zmiňované osoby apod. Větné členy mají ve větě víceméně pevné posta­vení (Leman 1980; Alford 1974)

     Tak jako v jiných algonkinských jazycích, i v šajenštině existuje obviativ, někdy označovaný jako „4. osoba“ (Le­man 1980). V některých obřadních výrazech přežívá palatalizovaný styl, jímž kdysi mluvili výhradně muži. Tato podvojnost z moderní šajenštiny zmizela. Většinou se prosadila nepalatalizovaná forma (Goddard 1978). Nová slova vznikají v šajenštině v drtivé většině skládáním (např. výraz pro DVD přehrávač: mȯxe’a’­xe’­ėstó­manestȯtse, dosl. „pohybovat-obrázek-dovnitř-dělat-věc“)

     Mluva severních a jižních Šajenů se od sebe nijak neliší. Rozdíly ve výslovnosti a používání určitých výrazů existují spíše mezi jednotlivými rodinami a místními komunitami (Fisherová a kol. 2012).