Šajenský rok
Ma’heo’o, chcete-li Příroda, tvoří do kulata: slunce, měsíc, bobule, kmeny stromů nebo kameny v řekách. Kruh je vepsán do vesmírného řádu, který Ma’heo’o ustanovilo. Čas, nebeská tělesa, roční období, dny, větrný a vodní vír i lidský život se podle Šajenů ubírají v kruhu, kde se noc stává dnem a konec novým začátkem. Kruh je posvátným symbolem obnovy, harmonie a velikosti života. Říkáme si, že lidský život je přímka mířící od dětství ke stáří, jenže pro Šajeny je lidský život jen okruh na věčné pouti naší duše. Dějiny nám zas připadají jako přímka spojující minulost s budoucností. Ale všechny významné bitvy probíhaly, mírové smlouvy se podepisovaly, velcí muži se rodili a umírali na jaře, v létě, na podzim nebo v zimě a opět na jaře, v létě... Možná dějiny opisují spirálu a civilizace, společenství a kultury se opakovaně ocitají na východě, jihu, západě a severu, a přesto vždy v trochu jiných kulisách. A možná lidský život trvá příliš krátce a držíme se příliš nízko u země, abychom viděli, že úsečka dějin vymezená naším poznáním, je pouhým úsekem ohromné kružnice.
Na cestě jarem, létem, podzimem a zimou postůjme a vzpomeňme na slavné i tragické chvíle Šajenů. První přesné datum šajenské historie máme díky setkání s Evropany, posedlými přesným záznamem času, z roku 1680. Jenže příběh Šajenů začal mnohem dříve. V šajenských hóhta’heono (mýtech) se skrývají celá tisíciletí, ale je třeba mít uši, hlavy a srdce otevřené. Ale o tom zase jindy...
aénéva (zima) | matsé’oméva (jaro) | |
|
|
|
tonóéva (podzim) | méanéva (léto) | |
|
|